-         Dneska jsem premyslela .Na co se tu muzu spolehnout??..Zaver je docela jednoduchy….asi jenom na to, ze kolem ctvrte hodiny zacne prset. …Spolehnout se na nekoho, ze prijde v domluvenou hodinu, nebo ze neco v domluvenou hodinu zacne…NELZE….pomalu si zvykam cekat a nic si z toho nedelat….V osm hodin zaciname ucit….Gaspari jde v osm hodin a pet minut shanet pomucky……Ucit zaciname v pul devate……….Ja vnitrne supim vzyt to nestihneme...Nestihneme?? Ten pojem tu vlastne neznaji..uklidnuju sama sebe, Gaspari se usmiva….Ve skole to nikomu nevadi, ani se nad tim nikdo nepozastavi…Vsichni se usmivaji a jsou radi, ze jsme prisli..Nebo to jenom predstiraji??..Postradam evropskou spolehlivost, i kdyz….no je tam rozhodne vic spolehlivejsich lidi nez tady…

-      Nikdo tu netuka………Kazdou minutu do naseho pokoje vrazi nekdo neznamy..Usmiva se….dostanu pusu na tvar a polozi mi otazku, jak se mam..otazku, na kterou odpovidam dvacet krat denne….Jednou uz jsem je chtela naucit klepat…ale nejspis by me povazovali za strelenou Evropanku a stejne by asi nepochopili k cemu je tukani dobre…Zvykla jsem si…zjistuju, ze zase neni tak uplne spatne, kazdou chvili videt nekoho veseleho…

-         Lidi tu jsou strasne kamaradsky, kdyz vchazim do jidelny, kazdou chvili me nekdo pozdravi a oslovi jmenem…Moje jmeno je totiz pro ne velmi jednoduche…vsak ma jenom tri pismena …Blizci kamaradi uz zvladaji i me prijmeni..Skoda, ze ja si jejich ctyri jmena zapomatovavam jen stezi..Jeden muj kamarad z Chiapsu uz dokonce zvlada i lehkou konverzaci v cestine…Que bueno…

-         Vecery tu jsou mooooooocccccc dlouhe………Tma je uz kolem 5….A navic, poseldni dobou od ctyr prsi….Skoda..uz dvakrat jsme chtely jit s holkama hrat fotbal..a nic..plany prekazila bourka ….Jednou se nam to ale podarilo…A musim rict, ze po pul hodine hry jsem myslela, ze uz je po me… Nebylo..Nastesti…ale je to o dost vic narocnejsi nez hrat fotbal u nas…samozrejme pro nas…Kamaradky z rad indigenas se ani moc nepotily….Za to my….tricko jsem mela durch…A k tomu vsude ty krupejky potu, ktere se neodparuji…Neni taky kam, mam dojem, ze vzduch je 100 procentne nasycen….

-         Nekteri z vas se ptaji, jeslti ty fotky hada atd. jsou z nejake rezervace….Ne..jsou primo z kampusu……Respektive z botanicke zahrady, kde mam kazdou sobotu praxi. Hned na zacatku jsem nasi sefce rekla, ze se bojim hadu a pevne doufam, ze zadnyho neuvidim....tak nepresvedcive me ujistila, at se nebojim..hmm, co ji taky zbylo….Ovsem pravda vysla v sobotu najevo…Zatimco ja si tam v klidu pleju kyticky a okopavam stromecky…nedaleko se plazi krajta….No a to neni vse…..Pak to zacalo z mych spoluzaku vylejzat…Jsou tu taky koralovky…na ty si dej pozor, jsou dost jedovate…pak tu jsou jeste jedovate zaby a pavouci…na ne radeji nesahej…Na kampusu v trave muzes patkat takove male hbite hady…Na ty taky pozor…atd..No proste priste pracuju pouze s macetou a na nic uz nesaham….. Stejne experiencia del trabajo mam dobrovolne..

-         Jinak obcas kdyz po vecerech, kdyz pracuju….Tak posloucham Prahu nebo Radiozurnal….Vetsinou ranni zpravodajstvi….To se mi asi v CR nestane, abych slysela zpravy ve 4 hodiny… A taky tu hraji nasi evropskou hudbu…zrovna Queeny…..Too much love will kill you. Moje spolubydlici totiz neustale posloucha latinskoamerickou romantickou hudbu….Ufff, slyset to porad fakt nemusim…Que dolor…..Mi carazon…Mi amor….Te quiero……Te amo….No proste Too much love will kill you.

-         A co se vlastne stalo noveho minuly tyden?? Podarilo se mi vyjednat stehovani do klidnejsi oblasti…i s moji romantickou spolubydlici…Ale uvidime..jeste to neni stopro..Veci se tu nedeji ze dne na den…O vikendu se toho moc nedelo..Meli jsme domluveny vylet na kole….ale kamarad neprisel …no ani nam to uz neprislo divne…Snad pristi tyden…Uvidime..V nedeli se z nas s Hankou staly pradlenky….Vybojovat pracku a susicku totiz neni vubec snadne…proste o zabavu postarano…Tento vikend planujeme akcnejsi…..Ale radeji se moc netesim dopredu…sliby, chyby....